Proroctví a apokalypsy: Novozákonní apokryfy III.

Třetí závěrečný svazek novozákonních apokryfů.
Zatímco v bibli je apokalyptický žánr zastoupen jen okrajově (zejména v knize Daniel či ve Zjevení sv. Jana), apokryfních spisů, jež do biblického kánonu nebyly přijaty, je celá řada. Tyto apokalypsy neboli "zjevení" se pohybují na rozhraní židovské a křesťanské literatury a zrcadlí dobu neklidu a pronásledování, jež v prvních staletích po Kristu zažívala raná církev. Proto se v nich objevuje naděje, že pronásledování věřících je znamením blížícího se vysvobození a nastolení Kristova království (Sibylliny věštby).
Druhým hlavním tématem je stará lidská otázka, jaký osud po smrti čeká lidi dobré a zlé. Apokalypsy na ni odpovídají popisem nebeských sfér a blaženosti spravedlivých v ráji, a ještě obšírněji barvitým líčením pekla. Petr, Pavel, Maria a Ezdráš v doprovodu andělů putují po místech, kde jsou hříšníci krutě trestáni, prosí Boha o smilování a někdy pro ně dokonce vyprosí nedělní úlevu v jejich útrapách.
Apokalyptické spisy zahrnují celou řadu rozmanitých témat; jsou proto vděčným předmětem nejen teologie, církevních dějin či literární historie, ale i psychologie a dalších oborů. Díky jejich přitažlivosti byla Evropa obohacena o taková díla jako Dies irae či Dantovu Božskou komedii.