Zprávy ze světa

Vykračovala si podle vozu a zpívala. Ausay gya kii, gyao boi tol. Připrav se na krutou zimu, připrav se na zlý čas. Šla vedle koně bosa, malá chodidla tvrdá jako dřevo. Její velké prsty, jaké mívají lidé, kteří nenosí boty, směřovaly rovně dopředu. Ausay gya kii, zpívala si.
Věděla, že se neodvratně blíží pohroma a že kráčí do strádající, hladovějící země. Všude kolem vlnící se kopce a žádní buvoli, odnikud se neline zpěv střízlíků. V téhle zemi nejsou Kajovové, ani matka, ani otec. Je úplně sama, uvězněná v podivném oblečení, v jakýchsi látkových šatech s modrými a žlutými pruhy, co ji škrtí v pase. Sešněrovali ji do věci, která podle ní může být dobrá jen na nějaká kouzla, má jí sevřít srdce a dech jako klec, která ji, tak jako zavřená pěst - navždy obepne a nikdy se neotevře.