Rudá Joan

„Ne, nemusíš." Naklání se k ní, a přestože šeptá, jeho hlas je naléhavý a přísný. „Tohle nemusíš dělat, mami. O tomhle Leovi jim klidně pověz, co chceš, je to ale irelevantní. Vím, že jsi neudělala nic špatného. Mít na univerzitě ruského přítele není zločin, jakkoli divné to pro mě je, když o tom slyším."
Nick se na ni dívá, svírá jí ruce v obou dlaních. „Prostě jim řekni, že ti musí ukázat nějaké skutečné důkazy, něco víc než tenhle nesmysl. Jakmile toho dosáhneme, můžeme se pustit do očištění tvého jména. Pochopí, že se zmýlili."
Nastane ticho.
„Tohle přece můžeš udělat, viď?"
Joan si prohlíží ruce. Nick znepokojeně vraští čelo.
„Nebo jim to mám říct já? Jestli chceš, můžu to udělat za tebe."
Joan pomalu vrtí hlavou. Nemůžu, chtěla by říct. Nemůžu. Slova ale odmítají přijít.
„Mami?"